Plastiky z teakového dřeva
Nedaleko severothajské metropole Chiang Mai, v těsném sousedství nekonečné džungle, krčí se při úpatí hor několik vesnic udržujících staletou dřevořezbářskou tradici. Desítky, ba stovky mužů i žen, vyzbrojených dřevěnou paličkou, dláty a dlátky všemožných tvarů každodenně brzy po ránu začínají svou práci.
Vstoupíte-li do takové vesnice, první co vás zaujme, jsou zvuky. Ještě nikoho a nic nevidíte, ale odevšud se ozývá ťuk-ťuk, bum-bum, klap-klap. Teprve když nenápadně nakouknete do některého z dvorků, zjistíte, co je původcem této neobvyklé a přitom působivé zvukové kulisy. Celé rodiny zde sedí, dřepí, stojí u pracovních stolů a stolků, v jedné ruce dláto, v druhé paličku a pomocí těchto nástrojů trpělivě odstraňují z neforemného kusu dřeva nepatrné kousíčky. Trpělivě znovu a znovu zarývají pomocí paličky své dlátko do budoucí plastiky, před očima obraz, který vy v tom kusu dřeva ještě neumíte ani vytušit.